článek devatenáctý.

7. října 2013 v 21:43 | Revengaa
Dneska trošku seriózně. Asi tak tři dny zpátky mě před spaním napadla myšlenka nad kterou jsem docela dlouho dumala.


Nevinný randíčka anebo vážnej vztah? Co je lepší? Abych řekla pravdu, tak v posledních dnech váhála a nejednou jsem si položila otázku, jestli to má s Housím ještě nějakou budoucnost. Vzpomínala jsem. Vzpomínala jsem hodně. Na jednu stranu mi strašně chybí ty chvíle, co jsme se náhodně potkali ve městě a řekli si nesmělý "ahoj" a přidali úsměv. Chybí mi ty chvíle, kdy jsem seděla na nějaký akci u stolu a on za mnou přišel, celej rozklepanej, jestli si nepůjdem zatancovat. Nehorázně mi chybí ty chvíle, když se mi poprvý svěřil, že jsem pro něj něco víc než jen kamarádka. A asi úplně nejvíc mi chybí ten okamžik, když mi poprvý řekl, že mě miluje a já mu nechtěla uvěřit a poprosila ho, ať takový blbosti nikdy neříká.
Byl to běh na dlouhou trať a jsme tam, kde jsme.
Teď je to něco málo přes dva roky co se známe a asi okolo roku a půl, co spolu oficiálně jsme. Zdůrazňuju slovo "oficiálně", protože jsme si začali mnohem, mnohem dřív, ale ani jeden jsme nevěděli co teda jsme. Právě jsem si vybavila takovou vtipnou situaci, když jsem byla se spolužačkou na jednom punkovým koncertu, ona si tam našla borečka, se kterým se pořád olizovala, tak jsem se vetřela za Houserovejma kámošema. Znala jsem je. Trošku. Byli rádi, že jsem přišla. Ale když se mě zeptali: " hele, chodíte teda spolu?" tak jsem odpověděla pokrčením ramen a slůvkem "nevím".
No ale to jsem odbočila. Celkově bude tohle asi patlanice, neb mám tisíce vzpomínek, který by do toho šly zakomponovat.
No prostě teď, v tý fázi dejme tomu ročního vztahu je to zas jiný. Zezačátku byl vždycky dokonale oholenej, teď na to pěkně dlabe (já na sebe nic takovýho nemám. Oholená jsem vždycky a upravená taky... Protože mě to baví, miluju bejt krásná! :-D ). Teď už je to, že si oba, podotýkám oba, protože mě to trvalo strašně dlouho, řekneme tu slavnou frázi "miluju tě" zcela normální. Teď už se mi kolena, když se s ním mám vidět, neklepou. Najednou se nestydím projevit se nebo postěžovat si. Hádky na začátku vztahu nebyli absolutně na místě, bylo mi dá se říct celkem šumák co dělá a nedělá. Ale nyní je to skoro na denním pořádku.
Jsou to prostě dva odlišný světy.
Začátek= růžový brýle a pak následuje realita, že nikdo a nic není dokonalý? Těžko říct. Můžu potvrdit jen jedno. Toho kluka nadevšechno miluju a je to jeden z mála lidí, na kterých mi fakt záleží. Nevím jak ten článek vyzněl.Je mi to fuk, já to v hlavě srovnaný mám a vím, co jsem tím chtěla říct. Tímto článkem jsem chtěla poukázat na to, že není dobrý čekat na prince na bílým koni, neb nikdo není dokonalej a každej má svý chyby. Ač nerada, ale přiznávám, že i já (ale moc jich není!!!). Zezačátku se nám naši vyvolení zdají perfektní, úžasní, bezchybní, prostě úplně ideální, ale každej příjde časem na to, že to by ta osoba musela bejt super hrdina. O někom, kdo je přesně do puntíku podle vašich představ si můžeme nechat jen zdát.
Člověk, pokud chce mít vybudovanej pevnej vztah založenej na přátelství, lásce a důvěře toho musí hodně obětovat a překousnout právě tyhle chvíle, co popisuju (a to jsem výjmenovala jen zlomek). Věřím, že to ale stojí za to, a že i přes to, že si sem tam zasteskneme po starejch dobrejch časech je tohle neuvěřitelně krásný a za hektolitry prolitejch slz to stojí.

Ráda bych poděkovala osudu, na kterej nevěřím, za tu možnost, že jsme oba byli ve správnej čas na správným koncertu, že já jsem stála právě na tom místě, kde na mě měl dokonalej výhled a pořád pokukoval. Že jsme se se spolu na tom koncertě vůbec nebavili, protože kdo ví jak by naše sympatie skončili. Děkuju za to, že se zmínil před kamarádem o krásný blondýně (v tý době bohužel ještě blondýna) z Londýna, kterýho jsem napadla jen já a taky jsem to já byla. Byly to krásný začátky, ačkoli trošku chaotický. A teď doufám v ještě lepší zítřky, i když to chvílema nevypadá. Chce to jen zatnout zuby...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ellie. | Web | 8. října 2013 v 20:49 | Reagovat

užívám si, no^^
začátky jsou nejkrásnější, no:) zamilování je zamilování, láska je láska.
jako bych tomu rozuměla..-_-
já jsem navždy ve fázi rozklepaných kolen a hektolitrů prolitejch slz...

2 K. | Web | 8. října 2013 v 21:16 | Reagovat

Nejlepší je žádný vzath (mluví naoko šťastný zoufalec :D)
Mě to baví do té doby, než jakýkoliv vzath začne. Takovéto oťukávání, nesmělost a pak stejně nic. Asi mi to stačí. Jednou za pár let se chvilku cítit zamilovaně (a nebo mít pocit tomu podobný, popírám, že bych byl do kohokoliv zamilován).
Všichni se potkávají na koncertech a takových akcích... Já jsem zamčený ve svém podkrovním bytě. Jaktože tady se to nedusí lidmi?
Růžový brýle jsou na záčátku takové pouto, které tě k tomu druhému přiková a až poté objevuješ opravdovou tvář toho druhého. Ale někdy pomohou snášet tu krutou pravdu. Why not.
Já jsem teda lidem doporučoval, aby brjele sundali co nejdříve - byť možná byli ochuzeni o tu cukrkandlovou rozkoš, nebyli poté šokování, když jim ty brejličky s plesknutím spadly na zem. *Destiny slap*.

J8 se upřímně zamilování bojím. Nikdy člověk neví do koho to bude... Tyhle nevyzpytatelné pocity jsou šílené.

3 Chica con sueños | Web | 9. října 2013 v 18:16 | Reagovat

V tomhle ti asi neporadím... nikdy jsem nebyla dobrý rádce, co se týče vztahů apod, protože jsem sama nikdy žádný vztah nezažila, takže nějaké první začátky, první hádky, první lásku fakt neznám.. ale doufám, že budeš šťastná s Houserem i bez :)

4 Hani | bevintage.blog.cz | Web | 9. října 2013 v 20:08 | Reagovat

Ta příhoda co jsi psala s pokrčením ramen a "nevím", achjo, tohle bych čekala jenom u Housera a u tebe, nic ve zlém, myslím to v tom dobrém smyslu. :)
Netuším, jak ti poradit, jeslikož já se s klukem pomalu ani nedržela za ruku.
Píšeš, že je to super, na druhou stranu na mne ten člábnek půdobí tak smutně..
Drž se. Myslím si že to zvládnete. Budu vám držet palce.. :)

5 Thanatos | Web | 10. října 2013 v 22:06 | Reagovat

Zatraceně holka, dobrá myšlenka - a co víc - ještě lépe podaná.
Co se mě týče, také nad tím dost dumám. A na něco jsem přišla, jsem egoistický zmrd. Milovala jsem ho, milovala jsem nás - ale víc jsem milovala sebe. Tudíš odpověď na mou situaci. Ale my měli vztah na dálku.. Já to nezvládala.
Máš pravdu... za lásku bojovat stojí, protože když ne za lásku... za co jinýho? Ale někdy asi nic jiného než odchod nezbývá..
Mám z Tebe radost, upřímně. Přeji Ti to. A budu držet palce, protože bojuješ za správnou věc..

6 Fairy | Web | 16. října 2013 v 20:08 | Reagovat

To je vážně krásně napsané. Závidím ti dlouhodobý vztah, snažím se teď na něčem pracovat. ale jsme spolu teprve pár měsíců.
každopádně, máš to v hlavě srovnaný - to máš pravdu. a je to tak dobře. růžový brýle byly, ale až když je člověk sundá a projde tou zkouškou, zda dotyčného má rád i bez purpurového nádechu, pak ten vztah má smysl.

7 Nellie Happiness | Web | 20. října 2013 v 20:09 | Reagovat

Dlouholetého vztahu si važ, ten můj trval 6let.. a taky jsem si občas říkala, že je škoda, že už to není takové to krásně zamilované jako na začátku.. ale teď, když jsem toho člověka ztratila vím, jak jsem byla hloupa.. začátky jsou sice krásné, ale když jsi s tím člověkem dlouhou dobu, je to ještě krásnější :)
snad se mi to zase povede s někym dalším..

8 ΔMELIA GOLDEN | Web | 29. října 2013 v 20:14 | Reagovat

lidé bývají zamilováni do vzpomínek.. :)

btw: miluju bejt krásná.:-DDD

9 Luci Lestrange | E-mail | Web | 30. října 2013 v 22:02 | Reagovat

Ahoj, nominovala jsem tě jako dalšího otroka, který musí vyplnit "Liebster blog award" - více informací nalezneš tady: http://lucilestrange.blog.cz/1310/liebster-blog-award

Předem se omlouvám, ale musela jsem nominovat 5 blogů. :D Hodně štěstí.

10 †SeňoritaVampiresa† | Web | 1. listopadu 2013 v 15:13 | Reagovat

Někdy si tu otázku též sama kladu, jenže já jsem typ člověka co potřebuje něco stalého, takže nevinné randičko by mi bylo postupem času stejně málo -__-
Docela to připomíná mě a Ondru. Známe se spolu též už dlouho, ale i u nás konečně propuklo to "oficiálně" tak to bylo na dlouho trať. A když už to bylo, tak jsem též vlastně ani netušila zda spolu chodíme nebo co to vlastně mezi námi je. Ach ty vzpomínky ..
Přesně tak nikdo není dokonalý, všichni chybujeme. Já jsem ráda že moc dobře víš co chceš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama