Srpen 2013

článek šestnáctý.

25. srpna 2013 v 13:26 | Revengaa
Jsem slibotechna. Ale řeknu Vám to takhle. Jestli mě máte rádi, jakože máte, tak snesete, že nepudu klidně půl roku na blog. Znáte to, když se vám nechce, tak to nemá cenu. A abych psala nějaký články jen proto, aby to tady nebylo mrtvý... Nene, to by nebylo ono. Nebavilo by to mě, nebavilo by to Vás, nebavilo by to nikoho.
Ani dneska se mi nechce moc psát, ale přece jen ten měsíc krátce shrnu. Nebylo to nic veselýho. Samý hádky a samej pláč. Dá se říct, že to pokračuje, ale už ne v takový míře. Asi jsem ten typ člověka, co rád trpí, kdo ví... Nejednou mě napadlo, že vztah s Houserem odpískám. Miluju ho a chci, aby byl šťastnej. Nevím, mám pocit, že všechno kazím. Ale rozmyslela jsem si to. :-D Řekla jsem mu, co všechno mě trápí a teď se s tím budem muset oba nějak popasovat. Oba budem muset udělat určitej kompromis a pro oba to nebude nic lehkýho. Nějak to dopadne a doufám (věřím, že i Vy), že to bude jen a jen dobrý.
Opravdu nemám náladu se dnes vypisovat. Takže někdy příště. :-)

článek patnáctý.

2. srpna 2013 v 20:05 | Revengaa

BURAN VE MĚSTĚ...



Ano, vypadám tam jako pičana (piča + pinda = pičanda...), ale to je fuk. Musím jít s davem a kdo nešpulí je totálně OUT!

Dnes jsem jela do města. Jo, s takhle zářivou tlamou. Miluju ty pohledy lidí! Oh, hlavně u nás ve vesnici. Bože, ty mě sežerou. Jen do mě, babky, smlsněte si. "Ta holka vypadala jako děvka, co, Maru?" muheheee.
Musím se podělit s zážitky z města. Jo, jsem to šťastnej člověk... Ale prostě nedá mi to nenapsat.
Jak jsem řekla, jsem z vesnice. Takže něco jako veřejná doprava je pro mě absolutně tabu. Jako velkej machr sem si to namířila k tý zastávce, pět minut jsem to studovala a vyzkoumala jsem, že na polikliniku pojede čtverka. Stojím tam s nějakou babkou, čumím do blba a přijel bus. Číslo jsem přehlídla, ale mrknu na čas, řikám, paráda, to je ono. Jako bylo mi divný, že jsem jela téměř sama. Že by nejel ani jeden důchodce na polikliniku, ale proč ne, fajn.... Štrádujem si to, cestu jsem znala, jel jako vždycky, když pak nastal zlom. Neodbočil tam, jak obvykle. Jel pořád, pořád rovně a bylo mi jasný, že tohle na tu zasranou polikliniku nepojede! Vystoupila jsem na první zastávce. No. K poliklinice to byly 3 kiláky, paráda. Pěkná procházka po ránu. Jo, a ještě jsem tam bloudila mezi panelákama. Já, jakožto ješitnej člověk se prostě na cestu nezeptám... NE! Hele, ale žiju, došla jsem tam... Jen jsem si to o dvě hodinky prodloužila.
Dobrý, vrátila jsem se zpátky na město s tím, že si skočím do drogerky pro nějakou pěknou rtěnku. Jsem tam, koukám na ně, bomba, slevy, to mám ráda, tak jsem si ju vzala, jdu k pokladně a baba protivná "Máte tam napsáno, že je akce 1 + 1 zdarma. Tak si jděte něco vybrat, než sem přídou další lidi!" řekla to fakt hnusně. Tak sem tam běžela, jenže ono to je dost těžký. Mohla jsem si vybrat cokoli z regálu a jen tu rtěnku sem vybírala půl hodiny. Tak sem bafla první tvářenku a šla za ní. Ani nashle mi ta ******** neřekla.
Pak jsem jela za kamarádkou. Celkem mě naštvala. Počítala jsem s tím, že tam budem samy, jak mi tvrdila ale ne! Byla tam s přítelem. On je v pohodě, ale... Viděla jsem se s ní po měsíci a bylo mi to takový divný. Ale odpoledne to bylo dobrý. Uvařili jsme si špagety, kouřili jsme, koukali na Šakalí léta a pak jsem se vydala domů.
Opět, kdyby to bylo MHD, tak nastoupím špatně. A to hned dvakrát.
U nás doma jsem musela jít na boso. Sedřela jsem si paty a určitě samy víte, jaký to je. Jenže... Opět to nemohlo bejt bez komplikací. Prostě u nás jsou typický český silnice. Samej výmol, humus a navíc jak bylo horko, tak to bylo rozpálený. Chodníky u nás neexistujou, to je moc nóbl a po trávě jsem si netroufla jít, neb co krok, to hovno.
Když jsem to doma máti všechno řekla, tak se smála jak postižená... Fakt nevím, co je tak vtipný. Naopak, mě to příjde k pláči, jakej jsem smolař, ale fajn. Ať se baví na cizí účet, já se jí zase smála, že se nemohla vysrat...